Autor: Carpio

Po městě se večer roznesla překvapivá zpráva. Hann ručí za její pravdivost vlastní památeční utěrkou po dědečkovi! Archivářku prý někdo stoprocentně zbouchnul! Kdo kdy viděl, aby si žena dávala jen tak z plezíru sladký čaj, sušenky a k tomu chtěla uzenáče? Oči všech hlídek se upírají na Philla. Je autorem tohoto překvapení právě on? A co archivářka na to? Výčepní řekl jen to, že se vyptala na situaci a na gryfu odletěla do Stromgarde.

Spekulace nabírají na obrátkách a rozjetý Hann přisazuje další pravdivou poznámku. Ygraine přece předevčírem házela grcky přes hradbu! Že by si Memora jela do Stromgarde pro radu, jak zvládat nevolnosti? Podkoní Sven tuto teorii ihned přesvědčivě vyvrátil poměrně logicky položeným dotazem, kdo z hlídky že by si dovolil důvěrný kontakt s dosti nepřístupnou elfkou?

Xizza – trollské děvče z Willova harému – přišla se zaručeně nejnovější zprávou o módním výstřelku odkudsi ze severu. Trollové prý si začali strkat do uší petržel… nebo ji tam pěstují? 

Na velitelském stole ve strážnici se začínají u hustě popsaného papíru hromadit sázky na Kevhornův návrat. Polovina hlídek vsadila solidní částky na to, že přijde zpět sťatý jak borovice, další sázeli na střízlivost se zraněním, jedna (nikdo nemusel moc hádat totožnost) vsadila na návrat s náhrdelníkem z ghůlích hlav. Část osazenstva dala na hospodské spekulace a vsadila na to, že velitele přitáhne za flígr zpět právě nepřítomná elfská štítonoška. Phill vsadil, nikoliv překvapivě, na návrat z epického tahu spolu s Lucanem a nejméně dvaceti zářezy na pažbě. Kupodivu se nenašel ani jeden pesimista – (dokonce ani Aurel ne), který by řekl, že se kapitán nevrátí, případně bude přivezen ve více kusech. 

Co se jevilo nemožné, stalo se skutkem! V noci vyplivl portál na náměstí nejprve dva koně, následně i gryfa, kterého si půjčila Memora. Následovala Ygraine s dosti nečitelným výrazem ve tváři, Kevhorn v Lordaeronských barvách – očouzený, unavený, ale živý. Za nimi portálem prošla i Memora se spokojeným úsměvem – leč umazaná jako pekelník, kterému nehoří fel pod kotlem. K vysvětlování se neměl ani jeden z nich.

Strážní reptají, že navrátivší se velitel si vyložil list se sázkami po svém a výhercům navrch přihodil dvě hodiny hlídky na Havraním vrchu. Phillovi nasolil rovnou šest hodin, prý aby neměl čas přemýšlet nad hovadinami.

Hann rozlévající před šestou kafe k snídani tvrdí, že se tam na severu muselo něco semlít, neb obvykle střízlivá Ygraine si na pokoj vzala jakousi uprášenou kroniku a objednala si k tomu čtení tři láhve vína! Děvčata o dva pokoje vedle dodávají, že elfka se v pokoji zabarikádovala závorou. Ani Peťan, co ho měla střídat, se na ni po ránu nedobouchal, řka, že Yg je asi sežraná jak Červená Karkulka.

Říká se, že hlídkující únavou div nelezli po čtyřech. Vskutku jich je až příliš málo. Ovšem, na drby před ulehnutím si čas našli. Klepy o tom, že jejich velitel nechal povraždit skupinu Lordaeronských uprchlíků, se po městečku rozlézají jak mor. Jedni se diví, další nevěří, že by kapitán zabíjel starce a děti, jiní zas konstatují, že o Kevhornově minulosti přece nikdo nic neví, ba ani Lord sám! A na každém šprochu pravdy trochu, ne?

Náladu utahaným vojákům v podvečer zvedl Petrusin, který se vrátil odkudsi ze Stormwindu – leč pouze dostal od Ygraine rozpis a mazal kontrolovat, zda jsou hlídkující na svých stanovištích. Dočasná velící s ním prohodila pár slov a pak odletěla na gryfu neznámo kam.

Hann rozdává vojákům pro úlevu podpultovky… rozuměj obrázkové časopisy s …ehm… duchovní četbou.

Petrusin značně neochotně sděluje ostatním, že štítonoška musela neodkladně odcestovat do Stromgarde. Že by odtamtud s přímluvou Lady dostala jednoho nebo dva vojáky coby potřebné posily?

Podkoní Sven pustil do oběhu zaručenou zprávu, že za „neodkladnou cestou“ bude něco jiného. Pravděpodobně list, co Ygraine došel ranní poštou zabalený v kytlici v Darkshirských barvách. V úvahu připadá několik odesílatelů… nebo je všechno úplně jinak a jde o nález?

Hlídky s úlevou hlásily v pozdních nočních – nebo brzkých ranních hodinách návrat Memory do města. Phill ji musel opravdu strašlivě vyděsit… nebo že by změnila názor a byla nakupovat rajcovní prádlo?

 

Povídá se, že město má teď mnohem větší problém, než jenom nezvěstného Lucanova bratra. Po jistém nedorozumění se s vyděšeným vytím vytratil i kapitán Kevhorn.

Lady zjevně zjistila, že má velice statečného syna, neb domů po setkání s rozběsněným rytířem smrti přišel sice uslzený, usoplený, ale bez nálože v gatích. (Což se o předchozí návštěvě u jeho tety říci nedá.)

Je jasné, že tasit meč na nemrtvého chlapa, co vás před lety připravil o oko a málem i o život, se dá označit jako nedorozumění…. nebo průser. Už proto, že on nestárne – ale vy ano.

Hann na potkání říká každému, že velitel Kevhorn má z dřívějška takový škraloup, že z něj bylo lehce blivno všem – ba i nekromancerka od průsmyku označila ve světle kapitánova přečinu sama sebe za prostého amatéra.

Podkoní opravuje Hannův výrok za panáka dýňovice. Blivno bylo všem, ale grcky hodila za zídku jenom elfská štítonoška – nějak ji to sebralo. „Povídam vám, zelená byla jak žabinec,“ dodává Sven – ovšem, za dalšího panáka jej opraví Hann : „Houby žabinec, bílá jak hajzlpapír:“ Nutno říci, že sice blila, ale o hodinu později už předělávala směny a buzerovala hlídky na křižovatce.

Willova děvčata svorně odsouhlasila, že situaci zase zachránily ženské, tedy Emily s Ygraine, kteréžto se snažily odtrhnout rozpinďouřené pány od sebe. Jo, a lítaly židle. Obloukem a mimo.

Nasraný Lord nekomentoval téměř nic, jen vynadal schlíplému Aurelovi i culící se Serpentii, zakázal jim hlídat synovce pod hrozbou Sargeras ví čeho, utřel Nelovi nos a odvedl jej domů. Jo, a prej že Serpentie nesmí vykládat pohádky.

Štamgasti si u stolu šeptají, že i orčí verze pohádky o červené Karkulce by byla proti popisu jakéhosi masakru kdesi na severu procházkou růžovým sadem vprostřed jarního večera za májového deštíku.

Brýlatá Felicie od gryfů hudruje. „Přiběh v plný zbroji, beze slova mi sebral nejlepší zvíře a vodletěl někam do paďous. Jak si to ten chlap představuje? To je houby vojenská disciplína!“

Během noci a ranního střídání stráží se představivost všech hlídek rozjela na plné obrátky, takže se sází na to, zda se Kevhorn jen někde do němoty ožere a zas se vrátí, či snad půjde pomydlit pár nemrtvých… pesimističtější jedinci mají i obavy, aby to nějak neodnesl na zdraví. Jo, a všichni svorně, leč zbytečně nadávají na delší služby, které kvůli nedostatku lidí nařídila v kapitánově nepřítomnosti Ygraine.

Serpentie se nad všemi dohady medově usmívá, a že si kapitán s těmi mrtvými nyní může všechno vyříkat sám.

Po Darkshire táhne zpráva přenáramná, která uvádí dámy do extáze. Phill se vrátil! Zřejmě je při chuti, neb začal okamžitě balit první ženu, kterou potkal. Co na tom, že byla nemrtvá… prý se jednalo o „pěknou kůstku“.

Z předchozí zprávy nemá údajně radost Lord. Prý že ztratil mnoho financí a iluze o paladinech. Jo, a Lucan furt nikde.

Sven hlásil, že ona nemrtvá se před Phillem schovala nejdříve v hospodě a pak utekla do knihovny, kde se zabarikádovala v archivu.

Nebylo možné si nepovšimnout, že z výpravy se sice vrátilo o potlučeného paladina více, ovšem… jaksi chyběl oddíl dvě: velitel Kevhorn s elfskou štítonoškou. Lord údajně klidnil hlídky, že očekává jejich návrat během několika málo hodin.

Phill se šibalským úsměškem v koutku opravoval Lordova slova – a že návrat druhé skupiny nebude za několik hodin, ale až za několik dní. Ovšem, nedá se mu věřit. Považte, dovoloval si tvrdit, že jej chtěla zachránit blonďatá elfka – dokonce tak moc, že se k němu prokousávala přes žhavé železo! Po právu byl přesunut do lazaretu na pozorování… asi mu někudy nepozorovaně vytekl mozek.

Hlídkující z křižovatky hlásí, že po lese nacházejí nevábné zavánějící hromady, ze kterých trčí ogří kosti. Jako by si na místě prodělal zažívací potíže nějaký velký tvor, snad drak.

Povídá se, že jaro je tady! Umrlci smrdí víc, jak obvykle. Jo, a bude se stavět. Lord prej shání nějaký pevný šutry, kov a dřevo – ty nejpevnější.

Říká se, že Lucan oproti předchozím zvěstem není mrtev! Tedy, zatím ne. Poslal zprávu z nějakého zakopaného ostrova, kde si válí šunky jen v trenkách!

Jisté je, že není ostrov jako ostrov. Některý je u pobřeží Tanaris, jiný u Northrendu. Ovšem, Lucanovu zprávu doručila rohatá. Že by tedy vegetil na Kalimdoru?

Vesnické drbny si vzaly do prádla výpravu za hledáním Lucana. Vážně je dobré, aby Lord v tak vážné době vzal bůh ví jakého mága a elfku a odjel pustě pařit do Dalaranu? Nadto se vrátil s goblinem navíc!

Proti tomu, aby Hann nadále vařil, začaly protestovat i nespokojené stráže. Škodliviny honosící se náramnými názvy, nadto stvořené z naprosto nezávadných surovin, odmítl požít i Fešák. To je co říct, protože ten žere všecko.

Darkshirské babky mají oči na stopkách! Na další (údajně) výpravu vyrazil velitel Kevhorn, oháknutý jak strašák do zelí a mágyně Memora, která se, hrůzo hrůzoucí, změnila na elfku, snad aby ladila s Ygraine, která si měla bez štítu připadat nahá. Nu, nechyběl jí jenom ten štít, ale téměř všechno oblečení. Sám Lord byl oháknut jako přístavní povaleč.

Říká se, že ještě před odchodem výše jmenovaných se zelený ušatý mužíček nechal slyšet, že jakýsi paladin je vězněný elfy jak princezna… tedy ve věži – a prý že strkal rypák, kam neměl. Zboř se hajzle a hrade spadni, Lucan takhle nehorázně zvlčel?!

Povídá se, že Hann asi fakt abstinuje, neboť jeho řeči o spatření bývalé stormwindské kancléřky Viktorie nebyly plané. Vikina v poklidu vysedávala u baru a údajně dvakrát za večer změnila garderobu!

Říká se, že se do Darkshire doplácal mág Malenios a donesl špatné zprávy. Lucan, učedník Gyrama a předseda Azerothského spolku pro ochranu veverek prý zahynul v rozbouřeném moři.

Madame Eva si uhnala šok! Představte si, Lord se patrně zbláznil a spolu s Memorou a uzdravenou nagou si hráli na honěnou nejprve po lazaretu a pak i prý po průsmyku kolem Medivhovy věže!

Vesnické drbny si špitají, že Lady Viktorie šla poněkud do sebe. Jak by také ne, když označila honění hada za týrání zvířat.

Nikdo neví, jak je to možné, ale Lord i s Memorou se vrátili brzo nad ránem. Naga patrně předala „babu“ a dál už nehrála. Jo, a zpět z cesty průsmykem donesli cosi, co připomínalo Lucanovu zbroj, ale bez Lucana.

Holky z Willova nevěstince frflají. Snídani jim prý vařil i donášel Hann, a podle toho to také vypadalo. Pokud to tak bude pokračovat (a podle reakce vdovy po Lucanovi se zdá, že ano), čeká Darkshire událost nevídaná: vzpoura štětek.

Po polích Westfallu i okolních hvozdech prý se potuluje elf, jmenovaný jako „Akio, strážce tajuplné schrány a leštič božího železa“, má ucpané uši, skelný pohled a neustále mumlá cosi o nějakém pokrývači Merlotovi z Indie. Cvok.

Povídá se, že se v pozdních nočních hodinách navrátili ti, co odešli hledat Lucana. Ovšem, vypadali, jako by proletěli mlýnkem na maso.

Taktéž je jisté, že Lucan s nimi nepřišel… a nějak se k nim přimotala kulhající mágyně.

Zlí jazykové tvrdí, že Petrusin musel tahat Ygraine z věznice, ale čert jim věř. Obecné mínění je za to, že by to spíš mělo být naopak. Co by taková slušná holka dělala v kriminále, pokud by tam nebyla pracovně coby stráž?

Lord prý má těžkou hlavu a hovořilo se o jakési záhadné truhle. Že by něco, v čem má prsty pan Kallus, který se v Darkshire objevil nedávno?

Madame Eva se nechala slyšet, že se ty hokusy pokusy felčarce brzy vymstí. Kdo to kdy viděl pouštět draka, když je na obzoru první skorojarní bouřka?

Hlídky se nabízejí, že Lucana najdou. Zhruba od nového roku jsou prý jídla v hospodě dost přesolená a strávníci to odmítají dále snášet.

Povídá se, že tropická níže, šířící se od majáku ve Westfallu, prý rve střechy, láme stromy, nadzvedává sukně a rozfoukává ghůly na všechny strany.

Hann se česťuje, že na náměstí viděl bývalou kancléřku Viktorii v rajcovních punčoškách, ovšem vzhledem k tomu, že výčepní s těmi hanbatými časopisy i spí, by mohl stejně tak vidět i králíčka z orčího časopisu Playfuj.

Lord už neunesl obavy o svého bratra a psí oči své švagrové, a vyslal elfskou štítonošku s Petrusinem na záchrannou akci, neb je evidentní, že Lucan někde vletěl do průseru.

Z lazaretu přicházejí příznivé zprávy. Hadovité stvoření, co je ve fáčích potažmo v kádi naložené již od pozdního léta, se zdárně hojí, a považte – komunikuje!

Na Petrusina leze jaro! Věřte či ne, ten chlap se na cestu učesal a OHOLIL! Kde všude, to není známo, ale vzhledem k tomu, že na cestě doprovází Ygrainu, bylo by k uvěření i to, že si vzal nohy voskem.

Elfka se zdá být velmi svědomitá, neb žádala o přepsání služeb a doporučila Lordovi nalézt náhradu jízdní hlídky. Třikrát. Že by bylo v plánu zkrácení dvanáctihodinových služeb na osmihodinové?

Říká se, že i goblini se rádi dobře nadlábnou… a autory dobrého jeziva si pamatují (protože jim vydělalo hodně zlata).

Děvčata z Willova borde… echem… osvěžovny obdivně vzdychají nad prstenem, který zahlédla u Lorda. Prý že je onen šperk i s věnováním.

Říká se, že Lucan se nevrátil ani na svátky, a to je co říct. Ba ani neposlal veverku s čumkartou. O tom, že by podal zprávu o nalezení Lordova „kontaktu“, nemluvě.

Trpaslíci i jejich medvědi obrůstají hustší srstí a ještě se stahují do hospod. Bábrle měly pravdu.

Lord uspořádal naháňku na bandity – tedy, to, co z nich zbylo. Přes Vánoce si jaksi dávali oraz. Nebo že by to nebylo jen tím, že byly svátky?

Stráže údajně hodnotí naháňku jako úspěšnou. Prý že si i mágyně i Ariana přišly na své, byli přivlečeni dva lapkové. Jeden posraný a druhý připečený. Okamžitě byli uvrženi do šatlavy, ovšem o výsledku jakéhokoli výslechu stráže i Lord dosti mlží. Proslýchá se cosi o převýchově prací, ale čert tomu věř.

Lucanův potomek začíná nesouvisle žvatlat. Bude jeho první slovo „papů“ nebo „táta“? Za předpokladu, že je po otci, je kurs na první vyřčené slovo cca 9:1.

Přiožralý Hann se zmiňuje o zabedněném kamrlíku v lochu. „Že to prej jako má bejt novej Lordův vinnej sklípek.“

Hlídky vyvaleně komentují fakt, že Ariana nenocuje v Darkshire, nýbrž někde na hlídce – nebo že by na západních pláních? Ale sakra proč? A kde je k sakru Katie?