Jméno: Eliza
Věk: těžko říct
Rasa: člověk
Vzhled: jako průměrná mrtvola, než s tím rozdílem, že klasická mrtvola leží a nechce vaši krev, kdežto Eliza by ji chlemtala po hektolitrech
Trocha historie:
Eliza byla kočka. Dvounohá. Dokonce taková kočka, že dovedla zblbnout kněze za dvě maximálně tři věty, ale to na vyobrazení stačí. Nabrnkla si šikovného alchymistu, aniž by ji nějak iritovala jeho poněkud zamlžená minulost. Pohádka začíná dobře, že? Žili spolu docela šťastně ve vsi na Vraním vrchu, nic jim nechybělo – teda až do chvíle, kdy na kraj padla zlá nemoc a lidi padali jak mouchy. Vzhledem k tomu, že smrt není vybíravá, tak skosila i Elizu. A začalo tóčo. Milující manžel to psychicky nedal a od toho dne mu strašilo na cimbuří. Dokonce tak, že pomocí temných praktik a hesla „co se v mládí naučíš…“ vrátil Elize alespoň iluzi života. A neříkejte, že vyrvání vlastního srdce a předání jiné mrtvole není nekalá praktika. Prostě Eliza fungovala jako dřív. Sem tam z ní kousek upadl, trochu smrděla, ale dalo se to; jen kdyby pořád neměla chuť na lidské maso. A tak ji alchymista – nyní už přejmenovaný na „Balzamovače“ chtě nechtě musel pohřbít a lákat důvěřivé oběti, aby jeho drahá polovice nestrádala hladem. Jenže Balzamovače nikdo dlouho neviděl a jeho milovaná prolézá z hrobu do hrobu a čeká na poutníky. Když se přiblíží k jejímu úkrytu, čapne je kostnatou rukou za kotníky a nechá zmizet z povrchu zemského.
Co dodat? Dávejte si pozor na každý krok, který uděláte na území Šerohvozdu,
neboť může být vaším posledním. Opravdu vás při poslední pochůzce jen škrábl
šlahoun ostružiny, nebo to byly natahující se prsty? Vážně to zaskučení v křoví
pocházelo od vlka? Střezte svoje duše, protože Eliza nikdy nespí…a je
hladová.