Povídá se, že Hann je snad chorý! Neměl pro ranní směnu hlídek skoro žádné nové zprávy. Snad jen to, že jedna z Willových zaměstnankyň, Cecilka, se stala obětí prudké alergické reakce – nebo snad útoku. Jinak byl výčepní na drby velice skoupý, ač na něm bylo vidět, že by mluvil až by brečel krvavý slzy. Ovšem, už jen ta jedna informace vyvolala doslova bouři, neb „Cecka“ je velice oblíbené děvče, a jak řekl jeden z hlídkujících: „Útok na bordel je útok na kompaktnost a bojeschopnost celé jednotky!“
Je jasné, že William nebude mít radost. Cecilka mu vydělávala hodně peněz, nyní ji opečovávají Constance s Emily a nikdo neví, jak to s ní dopadne. Felčarky se prý na její stav dívají dosti skepticky.
Další děvčata z bordelu vyprávějí jedna přes druhou, že jedly a pily všechny to samé. Oběd, co měly i hlídky, a pak elfské víno. Drogy Will ve svém podniku netrpí, takže žádná z nich neví, co mohlo chuděrce Cecilce způsobit tak prudké krvácení z nosu a úst. Mluvilo se o otrávených růžích, voodoo a neobvyklých sexuálních praktikách. Jenže kde je pravda?
Memora se nechala slyšet, že draci nejsou nějací hej počkej, a jistě tu je jen ten Lordův známý. V tom se s ní neshodl Hann, který se česťoval, že viděl čtyři staré a šest mladých! Pak, vzhledem k vysoké konzumaci alkoholu, slevil na polovinu, a nakonec z toho byl obří netopýr, vywerna… nebo že byl Hann úplnej výmaz a nepoznal motýla?
Hlídky se ptají, která moc a zaříkání přiměla obvykle nezastavitelného a ukecaného Hanna držet hubu? Utrpení Cecilky? Nebo se snad do věci vložil ještě někdo jiný?
Strážní, co byli ten den u bran, potvrzují, že se nikdo podezřelý kolem města nemotal. Jen ve večerních hodinách, když už bylo skoro po všem, dorazil poslíček ze Stormwindu, a nesl kytici růží adresovanou pro Ygraine. To pro ni byl ten den už druhý pugét, neboť první došel hned po ránu také ze Stormwindu, ovšem po gryfovi, jak potvrdila brýlatá Felicia. Že by ji chtěl někdo zasypávat květinami po celý zbytek života?
Někteří hosté roztrušují pomluvy, že Hann se při debatě o dracích obnažoval u baru, nezdvořák! Přítomné dámy si zakrývaly zraky a Kevhorn vyhrožoval, že si vypíchne i to zbývající oko.
Hanna prý celá situace hrozně sebrala. Se slovy „To mi poser, já se jdu ožrat… to neni možný!“ se odebral ze ztichlého bordelu do výčepu a strávil noc u láhve dýňovice.
Gnomové, co bydlí v jednom z přízemních domků, zapáleně rokují. Že prý město bude mít nového inženýra. Padaly sázky na první výbuch. Za dva dny? Za týden?
Hlídky se i při tak závažné situaci smějí. Voják ze Stromgarde, který velmi barvitě líčil poslední dny v pevnosti, dostal osmačtyřicetihodinovou službu na Vraním vrchu. Podle toho, co vypověděla jedna z Willových zaměstnankyň, si ovšem při vyprávění ani v nejmenším nevymýšlel. Na vlastní uši zaslechla, jak razantní umí štítonoška být. Po prudké hádce s Hannem a Kevhornem ve vyklizených prostorách bordelu musel kapitán uplatnit svoji velitelskou autoritu a striktně nařídit Ygraine přestěhování z pokoje do strážnice. Padala slova o dýních, blechách, konkurenčním boji a iluzi. Hann z místa činu vylezl v nepopsatelným stavu s rozkousaným jazykem, velitel nasranej, elfka bledá vzteky a velmi rozrušená. Co tam hergot dělali?
Říká se, že v pozdních nočních hodinách někdo střelil pomocného kuchaře šipkou do zadku. Naštěstí se mu nic moc nestalo a po dezinfekci kořalkou mohl opět pokračovat v přípravě polévky na ráno.
